Přednášková noc
Přednášková noc

Konferenční noc 2019

Gymnázium Botičská, Praha 2


Zde moji milí drazí zaoslouchejte se do ozvěn dob nedávno minulých a prožijme úzkostné chvíle Evžena, Johna Sno…Škváry v této jedinečné trilogii. Prožijme nejvzrušující okamžiky jeho života a buďme svědky onoho tragického konce.


Tento příběh se skutečně odehrál. Škvára o něm sepsal důkladné poselství, které bylo slavnostně na KNOCi16 odpřednášeno v kuloáru.

Psal se rok 2016, když jsem si onehdy vykračoval svou oblíbenou pražskou lesní pěšinkou směrem ke koleji a zůstal celý zmatený stát na místě spatřiv prapodivné znamení vznášející se přímo nad mým pokojem. Při pohledu na něj se mne zmocňoval strach, nejistota a zároveň pokora a pocit blaženosti, že si toto úžasné a blíže nepopsatelné znamení ke svému zjevení vybralo právě můj příbytek. Tu mne z úvah vytrhl hluboký a zvučný hlas:

„Ty zde již nepřebýváš!“ sdělil mi.

Snažil jsem se nechápavě zírat k místům, odkud hlas přicházel, nebyl jsem však s to určit ani kterým směrem by to mělo být. Jako by zněl ze všech stran najednou.

„Tvé obydlí je nyní mým obydlím!“ opakoval hlas a já jsem již nabyl jistoty; onen hlas dozajista souvisel s oním znamením. Zvolal jsem tedy ke svému pokoji v nejvyšším ze všech pater:

„A čemu vděčím za tak jedinečného hosta?“

Hlas chvíli mlčel a pak odvětil: „Já nejsem tvým hostem!“

„A kdo tedy jsi?“ otázal jsem se.

„Ty nejsi hoden, abys znal mého jména! Mé jméno by bylo zneuctěno, kdyby se jen zavadilo o ty prachbídné slechy, jež tvůj chabý rozum užívá!“ zuřil hlas.

„Jaká to musí být mocná bytost,“ pomyslel jsem si, „že ani student matfyzu, jako jsem já, prakticky nejvyšší životní forma mezi smrtelnými, není hoden ani toho, aby jen zaslechl jeho jméno!“

„A směl bych tě vidět?“ zvolal jsem nahlas.

„Ve chvíli, kdy by tvůj pohled dopadl na mou tvář, by se celé mé pokolení muselo až do nejhlubšího nitra zastydět za to ponížení, které by mi tím bylo učiněno! Tys pouhým červem vydaným na milost mému zamanutí a není vhodné, aby se s tebou někdo jako já zahazoval jako se sobě rovným!“

„Ano, toto je docela určitě ta nejmocnější bytost na celém světě!“ blesklo mi hlavou a odpověděl jsem: „A co že jsem si zasloužil tě alespoň slyšet?“

A hlas již neodpověděl. Rozhostilo se kolem kolejí hrobové ticho a jakkoli jsem natahoval uši, neslyšel jsem nic než motory vdechující život nedaleké magistrále.

Vydal jsem se tedy k budově a opatrně vnikl do svého pokoje. Nikde ani vidu po nějakém narušiteli. Snad se mi celá příhoda s onou bytostí jen zdála? Dal jsem se tedy do přípravy svého odpoledního pokrmu, do krájení, vaření, a nakonec konzumace, když jsem byl znovu vyrušen hrozivým, nadmíru rozezleným hlasem:

„Ty jsi dobrý člověk, Evžene!“

Poctěn jsem sklopil svou hlavu, avšak při pohledu na svou řádnou porci špaget s omáčkou s masovými koulemi jsem musel dát hlasu za pravdu. Hlas pokračoval:

„Ač neznamenáš nic pro tento svět ani pro jakéhokoli smrtelníka v něm, já tě potřebuji, Evžene!“ chvíli se odmlčel. „Já jsem PNOC!“ nakonec pravil.

„Propána PNOC!“ zvolal jsem. „Nikdy bych si nebyl pomyslel, že jsi takto mocná! Co že jsi nikdy nedala svůj pravý potenciál nikomu znát?“

„Já tě potřebuji,“ pokračovala PNOC přehlížejíc mou otázku, „abys mi pomohl nabýt mé někdejší slávy a věhlasu!“

„A jak to mám dokázat?“ zděsil jsem se.

„Smíš pro mne učinit vše, co uznáš za nutné! Zachraň mne! Nedej, by má existence zanikla v nekonečné řadě přednáškových ak­cí!“

„To ale není možné!“ zakřičel jsem do prázdna, ačkoli jsem cítil, že přítomnost hlasu již dávno zmizela do ztracena. Co se to právě seběhlo? Stal jsem se právě strůjcem obrození Přednáškové Noci? Proč? Proč si PNOC vybrala zrovna mne? Což mám nějaké zkušenosti s organizováním přednáškové noci? Což mám nějaké zkušenosti s organizováním čehokoli? Jakou mám vlastně šanci uspět v tomto úkolu?

Na to všechno jsem se ptal sám sebe, když tu mi projel hlavou spásný nápad: „Musím dostat na svoji stranu Faktoriála! Jen on si může poradit se spásou akce, jako je PNOC!“

[1]

Faktoriála jsem zastihl na jeho pokoji ve čtrnáctém patře, seděl u stolu se sklopenou hlavou, zády ke mně, psal na počítači, ani se neotočil, když mě slyšel přicházet.

Vím, proč jsi přišel,“ ozval se dřív, než jsem stihl pozdravit. „Ale nemohu ti pomoci. S touto svou činností jsem již skoncoval.“

„Ale PNOC tě potřebuje!“ naléhal jsem.

„Já jsem znal PNOC již v jejích plenkách,“ temně řekl Faktoriál. „Dal jsem jí život, vychoval jsem ji, povznesl jsem ji k samotným vrcholům! Bývaly časy, kdy byla PNOC jedinou přednáškovou akcí, na kterou se sjížděly největší elity, jaké se kdy objevily na Škole Matematiky a Fyziky, a to z celé republiky a to jen a jen proto, aby si navzájem předaly své nově nabyté vědomosti a mohly spolu sdílet své zájmy zábavnou formou přednášek! Co se však stalo, když jsem jako přestárlý šmfák opustil střední školu? PNOC mne zavrhla, mé zásluhy zapřela a stala se sjezdem kníratých kašparů, kteří ty nectnostnější vědy světa zneucťují nechutným žvaněním, jehož význam tak jako tak každému posluchači uniká! Několikrát jsem už tento osud od ní odvrátil, tentokrát toho mám však už dost! Přenechám PNOC na pospas Nukleonové radě, ať si od problémů pomohou sami!“

„Já bez tvojí pomoci PNOC nezachráním,“ připomněl jsem opatrně.

Ne, to nezachráníš.“ Skončil Faktoriál a jal se znovu zapisovat do počítače.

Pochopil jsem. Ten člověk byl zatrpklý tolika pokořeními a zklamáními ze strany podniků, do kterých vložil celé své srdce, že byl ochotný nechat odejít i to nejlepší, co kdy v životě stvořil. Jen si vzpomeňte na jeho fiasko na matfyzu, na tým Býlích z Vlajkové, na Prvočíselnou Radu. Nehodlal jsem se však tak snadno vzdát.

„Ty mě přece dobře znáš Faku!“ zkusil jsem to znovu. „Sám dobře víš, že bych nikdy nepřišel z vlastního popudu. To PNOC ke mně promluvila! Řekla mi, že jsem dobrý člověk!“ Faktoriál ustal v psaní, pomalu zvedl hlavu a otočil se na své kradené židli.

„Co že ti řekla?“ otázal se nevěřícně.

„Na mou duši! Řekla, že jsem dobrý člověk!“ přísahal jsem.

„Je každému dobře známo,“ uvažoval Faktoriál. "Že PNOC dovede lidi dokonale trolit.

Všichni si pamatujeme, jak sezvala účastníky na jeden termín a pak nepředvídatelně proběhla o týden dřív. Ovšem toto je poprvé, kdy PNOC někomu řekla, že je dobrý člověk! Víš to naprosto jistě, Evžene?"

„Tak jistě, jako že studuji na Matfyzu! Ne každý to musí vědět, ale skutečně jsem ještě dnes mluvil s PNOCí!“

„To ovšem naprosto mění situaci!“ zvolal Faktoriál a začal nadšeně pobíhat po pokoji.

PNOC si konečně přiznala, že beze mne není tak dokonalá, jak o sobě tvrdí! To je vše, co jsem od ní chtěl, když jsem oznámil, že odstupuji z Prvočíselné Rady! Přece jen dostala rozum a samozřejmě jí všechno odpouštím! Potřebujeme provést jenom tři věci; propagovat akci, vyřadit konkurenci a potrolit orgtým! Musíme sehnat ty největší trolly, co se dají na ŠMF potkat!“

A netrvalo dlouho a trolové byli sezváni. Sjeli se z celé České Republiky, ti nejlepší z nejlepších, ti nejrafinovanější šibalové a nejhorší zvrhlíci, jaké kdy svět spatřil, spojili své síly a jen stěží se naskládali do skrovného Faktoriálova pokoje. Faktoriál zahájil schůzi:

„Drazí přátelé, nebudu plýtvat zdvořilostmi a půjdu rovnou k věci. Jistě všichni víte, za jakým účelem jste byli na tento sněm pozváni. Naše milovaná akce, naše drahá PNOC je v ohrožení. Nukleonová Rada zcela očividně neplní své posvátné povinnosti a všechno nasvědčuje tomu, že letos se PNOC neuskuteční v tak honosné podobě, na jakou jsme zvyklí. Budeme samozřejmě muset naše potřeby uskrovnit, ale co víc, budeme muset převzít na svá bedra mnohé povinnosti Prvočíselné Rady. Z tohoto důvodu s okamžitou platností obnovuji Rohlíkovou Radu. Nechť od nynějška ze zákulisí zalepuje všechny mezery v organizaci PNOCi, kterých se Nukleonová Rada dopustí!“ Třikrát udeřil paličkou na maso do psacího stolu. „Dále je potřeba společně vyřídit všechny postranní záležitosti, které nepatří k povinnostem Prvočíselné Rady, ale bez kterých se PNOC neobejde. Propagaci máme za sebou, přes facebook jsem pozval všechny staré i nové účastníky PNOCí, všichni o ní vědí a mnoho z nich plánuje dorazit. Jak je na tom konkurence?“

„Konkurence je vyřazena,“ ozval se Puf. „Zařídil jsem, aby všechny termíny na Jarošce až do jara byly obsazeny, Brnoc nemá kde a kdy být pořádána. Snad leda jen že by proběhla hned víkend po PNOCi, ale takové sebevědomí Pravoúhlý Sněm snad nemá!“

„Výborně,“ zamnul si ruce Faktoriál, "To znamená, že už zbývá jenom potrolit současné orgy KNOCi, aby si uvědomili, co dělají špatně, a mohli tomu svou činnost uzpůsobit.

Očekávám vaše návrhy!"

„Nikdo nemá takové zkušenosti s trolením Prvočíselné Rady jako já,“ zvolal Puf. „A říkám vám, že tohle nikam nevede! Můžete je trolit jak chcete, oni si zachovají chladnou tvář a tvrdohlavě pokračují ve svých chybách! Ti lidé jsou nepoučitelní! Na jejich skutečné potrolení nestačí nikdo z nás! Na to by byl potřeba neskutečný trol! Dokonalý! Takový, jakého svět ještě neviděl!“

Vtom se rozlétly dveře. Místností zavanul pach geniality a vzduch se naplnil všem známou vůní Ameriky. Všichni jsme ztichli a poslouchali pomalu se rozléhající dusot těžkých bot, v nichž mezi nás zvolna nakráčel samotný Karel Sedláček. Nikdo ani nedutal. Jaká to čest pro nás všechny! Většina z nás se s Karlem ještě osobně nikdy nesetkala, nikdo ovšem nepochyboval, že je to on, protože měl pod nosem hustý černý knír.

„Mluvil tu snad někdo o trolení?“ promluvil zvučným, zřetelným hlasem, při němž běhal mráz po zádech.

„Jdeš právě včas, Karle, posaď se!“ uvítal ho vyrovnaným hlasem Faktoriál, i když i na něm bylo vidět, jaký respekt k příchozímu cítí. „Právě jsme tu rozmlouvali o plánu na zachování PNOCi a došli jsme k otázce, jak potrolit Nukleonovou Radu. Snad právě ty nám můžeš poradit?“

„Nukleonová Rada? Myslíte Kvant a Šulc?“ vzpomínal Karel. "Ano, jsou to oni, tvůrci onoho slavného traileru.

[2]

Sám jsem si s nimi chtěl promluvit, když už jsem jednou zavítal do Prahy. Nedá se popřít, že má ten snímek nemalou uměleckou hodnotu, co mne však uráží, je pohled, který na mě vrhá! Což je to přípustné, aby někdo uvažoval o tom, zda existuji? Vždyť Facebook na mě všichni mají, kdo se chce přesvědčit o mé existenci, jen ať mi napíše! Ale oni ne! Oni místo toho unáší slečnu Gayovou a baží po každém mém odkazu, jako bych byl Atlantida, oni o mě spřádají konspirační teorie, jako bych byl ufon, oni se se mnou snaží setkat jen jako důkaz toho, že to je možné! Úplně jako bych byl yetti!" zuřil Karel a hodil pohledem na svá útlá, dohladka oholená lýtka, na jaká by mohl být každý chlapec pyšný. „No řekněte mi, jsem snad yetti?“

„Ono jde o to, Karle,“ omlouval se už znatelně zaskočený Faktoriál, „že zastihnout tě není zdaleka tak snadné, jak si myslíš. Vždyť kdy ses naposled ukázal na nějaké šmfí akci? Právě proto čím dál tím více lidí začíná být přesvědčeno, že jsi jen výplod něčí bujné fantazie a že všechny kontakty na tebe jsou ve skutečnosti falešné. To nemůžeš mít lidem za zlé!“

„Kdo pochybuje o mé existenci, pochybuje i o mé inteligenci, a kdo pochybuje o mé inteligenci, pochybuje o mých zásluhách a to já neodpouštím!“ Karel rozčilením celý zrudl. "Což mohla proběhnout Jarní 2015, kdybych se o její organizaci sám v nemalé míře nepřičinil? Což mohla být uvedena některá z četných přednášek pod mým jménem, aniž bych ji předtím sám připravil? Na to však nikdo nepomyslí. Lidé mě mají za vymyšleného jenom proto, že se se mnou zatím osobně nesetkali! Řekněte mi, kolik z oněch sedmi miliard lidí na naší planetě by skutečně existovalo, kdybyste ke každému z nich přistupovali tak, jako ke mně? Žijeme snad v opuštěném světě vyplněném smyšlenými identitami médií?

Tomu bych sám nechtěl věřit!

Já teď však vašemu smýšlení udělám přítrž! Chcete-li mne poznat, budiž! Tímto prohlašuji, že se letos skutečně dostavím na Konferenční noc 2016! A chci, aby o tom každý věděl! Už si nikdo nikdy nesmí dovolit jen slůvkem naznačit, že neexistuji!"

[3]

A bylo rozhodnuto. Je potřeba rozhlásit, že Karel Sedláček po mnoha letech opět zavítal do Prahy, že navštíví i KNOC a že má zlost na všechny v něj nevěřící, včetně Nukleonové Rady. Takové sdělení přece musí každého zkrotit! I kdyby byli Kvant a Šulc předem rozhodnuti svalit veškerou organizaci na slečnu Gayovou, pod dohledem Karla se i v nich přece musí hnout onen chatrný zbytek svědomí, který jim připomene jejich zodpovědnost vůči PNOCi.

Nikdo se nemohl dočkat dalšího dne, kdy důsledky zprávy o Karlově přítomnosti měly vyjít najevo a mělo se rozhodnout, co dál. Schůze trolů ovšem nebyla zdaleka tak optimistická, jak se očekávalo. Již ve dveřích Fanda volal:

„Dejte si pozor! Kvant něco tuší! Právě mi nabídl úplatek za to, že budu donášet na Karla!“ a na důkaz zamával zbrusu novým iPhonem.

„To se mnou ukončil veškerou komunikaci,“ zabručel Faktoriál. „Zřejmě se odmítá nechat ovlivňovat.“

„Nepoučil se tedy,“ zesmutněl Karel.

„Co je však mnohem horší,“ pokračoval Faktoriál, „slečna Gayová byla odhalena. V reakci na hrozící nebezpečí v podobě Karla Kvant učinil předběžná opatření proti špionáži a neštěstí bylo na světě. Vyšlo najevo, že už od mého odchodu z Prvočíselné Rady pro mě Natka potají pracuje a předává mi všechny choulostivé plány, které se přede mnou Kvant snažil uchovat v tajnosti. Ach, jak dobře svou práci prováděla!“

Všichni jsme věděli, jakou tragédii pro nás toto sdělení znamená. Přišli-li jsme o slečnu Gayovou, to je totéž, jako by Faktoriál přišel o jedno oko. Jaká to komplikace! Ještě jeden podobný nezdar a ztratíme vedoucího! Kdo nám potom osvětlí složitá klubka intrik, jimiž je organizace PNOCi protkána? Kdo nás provede skrze Kvantovy zákeřné nástrahy? A to jsme ještě netušili, jaká pohroma teprve přijde…

Do místnosti vběhl Borek, ani se nezastavil, a mezitím, co kroužil vysokou rychlostí po malé místnosti, rychle nám sděloval:

[4]

„Dostali Ondru! Padl jim do rukou a teď je po něm! Vím to, běžím přímo odtamtud!“

To už Karel nevydržel a zvolal: „Ondru? Toho veselého vlasatého chlapíka? Proč by právě jemu měl někdo chtít ublížit?“

„Je to smutné, Karle,“ odvětil Faktoriál. „Tvůj příchod Kvanta očividně příliš vyděsil. Nechtěl čekat, až přijdeš a převezmeš do svých rukou vládu nad PNOCí. Ví, že by neměl šanci tě zastavit, chce tě tedy zastrašit. Proto se dal do likvidování našich slabších jedinců.“

„Ten netvor! Jak si mohl vylít zlost právě na Ondrovi! Vždyť Knopík za nic nemůže! Jestli se Kvant necítí příjemně v mé přítomnosti, ať si to vyříká se mnou osobně! Takovéto chování si však nenecháme líbit! Kvant zaútočil, to je vyhlášení války! Od nynějška jsme ve válce! Kdo je se mnou?“

Davem se rozneslo souhlasné hučení.

„Kdo mi pomůže svrhnout Nukleonovou Radu?“

Hukot zesílil a místy se dokonce ozvaly vzrušené výkřiky.

„Ptám se, kdo pomstí smrt nevinného Ondry Knoppa?“ zavolal Karel potřetí.

Tentokrát se již zcela zřetelně prostory Faktoriálova pokoje rozléhalo jednotné provolávání: „Karel! Karel! Karel!“

[5]

„Potřebujeme rychlou spojku,“ mávl Karel na Borka, který mezitím při svém kroužení místností již začal lehce zpomalovat. „Vyřiď Kvantovi, ať se společně se všemi svými přívrženci okamžitě vzdá a přijde se ke mně po kolenou omluvit za Ondrovu smrt. V opačném případě přísahám, že zderivuju jeho a celou jeho rodinu, tak mu to vyřiď, jak to tu říkám!“

[6]

Borek se usmál a pln radosti z pohybu vyběhl neuvěřitelnou rychlostí ze dveří.

„Co my zde uděláme,“ obrátil se Karel ke zbytku, „bude hromadný protiútok, ovšem našimi zbraněmi. Kvant na nás přišel s násilím, my, rozumnější, proti němu obrátíme veřejné mínění. Proto tímto vyhlašuji masivní troling. Goci s Dominikem si vezmou na starosti tvorbu a sdílení Terrible PNOC Memes. Faktoriál s Pufem budou monitorovat činnost Prvočíselné Rady a postarají se o to, aby PNOC během války zcela nezanikla. A ty, Evžene, ty připravíš zprávu o všech událostech, které budou stát za obrodou PNOCi, a na samotné akci ji v celé své pravdivosti podáš neutrálním účastníkům. Uvidíme, co to udělá s jejich míněním. Věřím, že ty jsi na to ten pravý!“

„PNOC si to také myslí,“ přikývl jsem a začervenal se dojetím, že na mne Karel Sedláček promluvil.

„Vy ostatní,“ rozkřikl se znovu po už tak dost rušné místnosti Karel. „Trolte! Trolte ze všech sil! Trolte, jako by vám šlo o život!“

Jen, co to dořekl, v tu ránu se všichni přítomní natěšení trolové rozutekli každý za svým oblíbeným způsobem šíření chaosu. Většina usedla ke svým počítačům a dala se do sdílení vtipných obrázků a psaní zesměšňujících komentářů na svých facebookových stránkách. Pokročilejší programátoři se vrhli na rozesílání hromadných emailů a nekorektní úpravu oficiálních stránek PNOCi. Ti méně šťastní, kterým se nepodařilo sehnat vlastní počítač alespoň vyběhli do pražských ulic a dělali trik „Dostaneš kakajíčko, ňuf!“ každému kolemjdoucímu.

Zkrátka řečeno, každý trolil po svém a všichni dohromady působili tolik škody, že Nukleonová Rada se jen stěží stačila otřásat z té hanby, která tímto padala na její hlavu. Pravda, pokoušela se bránit. Kvant se ani nezastavil v rozesílání varovných emailů, v nichž vyhrožoval zrušením PNOCi, avšak nikdo mu nevěřil. Jen ať si to Kvant zkusí, jestli si myslí, že má PNOC ještě ve svých rukou! Však on se Faktoriál už o ni sám postará!

Oproti němu Herr Šulc naháněl daleko větší strach. Studenty Gybotu na chodbách pravidelně prohledával, zda u nich v kapsách nenajde cokoli, co by je usvědčilo ze špionáže na Prvočíselné Radě. Při každém podezření začal hrozivě mávat puškou a halekat cosi o zrádných trolech. Nikoho z nás, skutečných trolů, však naštěstí nikdy nedopadl, a tak od Ondrovy tragické smrti žádných dalších ztrát nebylo zapotřebí.

[7]

Po mnoha dlouhých dnech lítého souboje trolů proti Nukleonové Radě pak konečně nadešel onen dlouho očekávaný den; termín KNOCi 2016. Dnes se měl Karel poprvé v celé své dokonalosti předvést veřejnosti! Dnes měl všechny přesvědčit, že je skutečný! Dnes se měla celá šmfácká komunita konečně dovědět, kdo stojí doopravdy za organizací celé letošní akce! Už to přece nemůže dlouho trvat, než Nukleonová Rada zahanbena přenechá své místo v čele vedení PNOCi právoplatnému vrchnímu orgovi, Karlovi. Jak ten se na svůj nový post těšil! Jak se pečlivě oblékal, před zrcadlem upravoval svůj knír a připravoval si proslov, který chtěl přednést hned po mé přednášce, na které měly vyjít najevo jeho zásluhy!

Tu se otevřely dveře, do místnosti vniklo pronikavé světlo a z něj posléze vyšla vysoká hubená postava zahalená v bílém rouchu.

„To je Ondra!“ zajásal Faktoriál. „Ondro, ty žiješ?“

„PNOC je mocná bytost,“ promluvil Ondra zastřeným hlasem jakoby z jiného světa. „Dovolila mi přijít mezi vás, aby pomohla tomu, kdo prve zachránil ji.“

„Komu chce pomoct? Chystá se na mne snad nějaká zrada?“ polekal se Faktoriál.

"Vypráví se, že Herr Šulc přinese na KNOC pušku. Chce s ní zabít Karla, jen co ho potká.

Je přesvědčen, že to je jediný způsob, jak zachovat postavení Nukleonové Rady."

„Já se Šulce nebojím,“ prohlásil hrdinně Karel. "Jsem pevně rozhodnut na KNOC dorazit, i kdyby

[8]

mě to mělo stát život. Kdybych teď ustoupil, už nikdy nikdo v mou existenci neuvěří!"

„Vím to. PNOC předvídala, že zůstaneš neoblomný, a proto zařídila, aby ses mohl na akci ukázat a přitom zůstal v bezpečí.“ Ondra před sebe napřáhl pravou paži a rozevřel pěst. Na dlani se mu rýsovala nevelká hromádka falešných černých knírů; zrovna takových, jako měl Karel!

„Když si všichni nasadíme tyto kníry,“ pokračoval Ondra, „budeme naprosto nerozeznatelní od Karla. Nukleonová Rada pak mezi námi nebude s to najít svůj cíl a Karlovi se nic nestane.“

Souhlasili jsme. Každý z nás přijal přestrojení za svého vůdce a všichni jsme se bok po boku vydali na Konferenční noc. Čekala nás ohromná akce! Přednášky byly přínosnější než kdy dřív, bufet byl plný dobrého jídla a i projev vzácného hosta stál za to. Obzvláště Karla pobavilo půlnoční představení, kterým Nukleonová Rada zmatená našimi kníry a uvědomělá si své porážky obrátila celou svou hru na pronásledování Karla v žert a uznala, že Karel ve skutečnosti přebývá v každém z nás, neboť jeho moc pramení z naší podpory úplně stejně, jako naše síla vzešla právě z Karlovy nekonečné duchaplnosti.

Když však odbila druhá hodina ranní a zahájení přednášky o vzniku a poselství PNOC Memes se kvapem blížilo, Karel si mne odtáhl stranou a důvěrně mi řekl:

„Já nechci, aby to takhle dopadlo! Akci jsem si užil, setkal jsem se s mnoha starými známými, poznal nové, ale nepřeji si, aby bylo mé jméno vyhlašováno veřejně. I bez toho už vidím, že ve zdejším světě platím za neskutečnou celebritu, nepotřebuji si svou slávu ještě dokazovat!“

„Ale ty si ji zasloužíš!“ domlouval jsem mu. „Jen díky tobě se letos nakonec odehrála PNOC v takové podobě, v jaké ji známe. Kdo jiný by za to měl přijmout poděkování, když ne ty?“

Karel se zamyslel: "Ať ho přijme Faktoriál! Stejně většinu práce na organizaci letošní KNOCi odvedl on a slečna Gayová. Zařiď, ať se s ní podělí! Nukleonové Radě vyřiď, že se s nimi usmiřuji a že jim nabízím dobře placené místo profesionálních filmařů v jedné mé známé agentuře.

[9]

Já už se tvé přednášky nezúčastním, musím si zařídit jisté studijní záležitosti na Tchaj-wanu."

S těmito slovy mi zmizel s očí, ani sám nevím jak. Co je však podstatné, tímto chci na závěr tohoto pravdivého příběhu poděkovat obzvláště Karlu Sedláčkovi za pohotovou záchranu Přednáškové noci a protože zde bohužel osobně nemohl, ani nechtěl být přítomen, nechť všechno poděkování za jeho zásluhy převezmou členové Prvočíselné Rady!


–Jan Evžen Škvára

podstatné pasáže zvýraznil Faktoriál

2018 | Made by Jirka Setnička | Icons by Icons8 licenced CC BY-ND 3.0